Po třech letech opět za volantem

V osmnácti letech jsem úspěšně složila závěrečné zkoušky z autoškoly. Alespoň se to tak zdá, díky té malé kartičce v peněžence. Jenže... Měla jsem tehdy snad tu největší smůlu na inspektora. To kouzelné slovíčko "prospěla" mi napsal i za předpokladu, že jsem málem způsobila autonehodu. Jooo, zřejmě mu moje dlouhé nohy a sexistické poznámky, které celou dobu měl, dělaly větší starosti, než fakt, že neumím moc dobře řídit. 

Takže ano, mám řidičský průkaz. Ne, neřídím. Ano, bojím se řídit. A ano, po třech letech jsem se rozhodla se svým strachem začít bojovat. A není to vůbec snadný boj.

Invisible personality


Kdo se vůbec skrývá za tímto blogem?


Holka hledající štěstí. Nesebevědomá hromádka neštěstí, ze které se stává silná a sebevědomá žena budující si svůj nový a vlastní domov (občas je fajn pustit do svého života i nějakého toho prince, který se zjeví na všem možném, jenom na tom bílém koni ne a ukáže nám, že jsme vlastně krásné). Snílek procházející se v dešti, v lese a bosky (což zní hrozně moc cool, dokud nemusí umývat ty černý nohy). Milovník knih, horkých čajů a barevného listí za okny. Monstrum vyrábějící seznamy a harmonogramy úplně na všechno, snad i na čůrání. Introvert a abstinent nenávidějící párty a cizí lidi, a také extrovert milující svou práci a posezení s přáteli.

Tak a teď se v tom vyznejte. A taky se v tom zmatku snažte žít. Je to maglajz, ale víte co? Já ten svůj život většinu času stejně zbožňuji.